Angijiny osobní stránky

Nekončící příběh

Přidejte se do vymýšlení příběhu našeho příběhu, ze začátku jsem ho psala jen já (Angelica de Sunbow) a Sirisity Wolgroof, ale přidat se můžeš i ty!

Stačí když vymyslíš další kousek, co by se hodil poslednímu příspěvku a k příběhu. Aby ses mohl právě ty připojit, tak jsou zde komentáře…Ale musíš dávat pozor, ať zrovna není poslední díl příběhu právě v nich a ty neodpovídal a něco jinýho:)

Těším se na tvou spolupráci Angi:)

Projdeme úžinou přímo do skalnatých hor, je noc a je půlnoc…..(Siris)

….V celé krajině je obrovské ticho. V tom se najednou v údolí ozve výkřik….Co to bylo?.....(Angi)

….Pár vlku se vrhlo na bezbrannou smečku veverek. Vlci si nás nevšimli, co teď?.... (Siris)

…Schováme se do skal nebo se raději vytratíme? Ne my jsme zůstali bez hnutě stát stát na místě…(Angi)

…Vytáhli jsme meče a čekali, co se bude dít. My jsme si mysleli, že zaútočí, ale oni zůstali stát těsně před náma…(Siris)

…Dívali se na nás, cenili zuby,že z nich šel strach, ale blíž se nepřiblížili…(Angi)

…Najednou něco zašustilo a z jeskyně kousek od nás vystoupila stará babička…(Siris)

…Jakmile uviděli tuto babičku, ihned se stáhli a sklonili své hlavy k zemi, jako kdyby jí uctívali. Najednou se ta babička podívala na nás a my jsme se všimli, že to není babička, ale nějaká žena. Hned se nás zeptala, co tu pohledáváte?..... (Angi)

…My vylekani jsme se nic nezmohli. Jen jsme a ní zírali, dokuď nezašla zpátky do jeskyně…..(Siris)

…Jakmile ona zašla, vlci opětně na nás začali cenit zuby…Jak jsme se jich báli, tak jsme se krůček po krůčku přibližovat jeskyni, až jsme do ní úplně zašli….(Angi)

…Šli jsme dlouhým černým tunelem. Když konečně uvidíme světlo. Až když světlo ozáří zdi, jdou vidět jeskynní malby…..(Siris)

…Ale jeskyně ještě neskončila a světlo se pořád zvětšovalo, a tak jsme šli pořád za ním. Čím víc jsme se k světlu blížili, tím více se objevovaly malby, tu jsme se na jednu zadívali. Vypadato, jako kdyby je právě namalovali nějakou červenou barvou, přišlo nám to takové zajímavé, že pravěké malby vypadají tak čerstvě..ale tak jsme si na jednu sáhli a zjistili jsme, že nám na prstě zůstala barva..…(Angi)

…S údivem jsme si otřeli ruce a šli jsme dál na konec světla. Vyjekli jsme údivem, když jsme se octli ve velké oválné místnosti celé z bílého mramoru a uprostřed místnosti zářil zlatej strom…(Siris)

…První jsme strnuli údivem, a pak jsme se vydali ke stromu. Začali jsme si ten strom s úžasem prohlížet, když tu jsme zjistili, že je to jabloň, která je celá zlatá, jen ty jablka na ní mají krvavě červenou barvu. Natáhli jsme se, abychom jedno utrhli….(Angi)

…V tom na nás zařvala ta žena, ať to netrháme, jinak zničíme celý strom. Naštěstí nás zarazila včas, strom ale nahle začal zářit všemi barvami duhy… (Siris)

…Najednou se uzavřel ten otvor, odkud jsme přišli. Co teď? Najednou se objevil na druhé straně místnosti, nebyla cesta na zpět… Ta žena vypadala na půl překvapeně a napůl naštvaně. Ona byla mocná čarodějnice a věštkyně, která dlouhou dobu věděla, že jednoho dne příjde někdo, kdo jí sesadí v její říši…proto nás tady ani nechtěla..…(Angi)

…Najednou se čarodějnice zazubila , nevěděli jsme proč, ale najednou se kolem nás objevila klec z kořenů, které svítily. Byli jsme uvěznění v kleci….. (Siris)

…Co teď? Stali jsme se sami sebe. A pak jsme začali zkoumat tu klec, jak je bytelná..….(Angi)

…A pak jsme přišli na to, že se od tamtu nemůžeme dostat…..(Siris)

…Co teď jsme uzavření a ke všemu se nám ta blbá baba směje do obličeje. Jak jsme hloupí, že jsme se tak lehce nechali chytit…..

Nemáme náhodou u sebe kouzelnicky hůlky?....... (Angi)